Su ve společnosti iste tendence označovať prazdniny, z pohledu kantora – pisalka, jako „ogurkovu sezonu". Po moji tydenni pracovni navštěvě u stryka v Goroliji se ale spiš nabizi označeni „trpasliči sezona". Muj stryk Juzek meška v Komorni Lhotce (dla polskich braci – Ligotka Kameralna) a minuly tyděň sem mu pomahal vyklizať celu huru, bo tam chce pro svoje vnuky zbudovať letni skautske sidlo. Tuž bordel tam byl něobadany a naplnili sme tři velkoobjemove kontejnery.

Mezy všeckim tym marasem, něpotřebnym nabytkem, sklinkama, škopkama, butama a senem sem ale našel cosi zvlaštniho. Prvni sem myslel, že v tym prachu blbě vidim. Pro istotu sem vyšel ven na slunko, abych se ujistil, že čitam dobře. A fakt, v pazurach sem držel ručně pisanu knižku s nazvem „Książka kucharska krasnoludkowa", to znači „Trpasliči kuchařka". Napadlo mě, že tam najdu recepty pro děcka, něbo recepty pro člověka maleho vzrustu, aby se co jak nejvic vytahnul, ale to sem se mylil. Jak sem přeletěl paru stranek, pochopil sem, že se jedna o navody na připravu pokrmu z trpasliku. Valil sem okamžitě zpatky na huru za strykem a ukazal mu svuj objev. Podival se na to, pokyval hlavu a pravil: „Ja, ja, tuž to je po mojim dědovi". Potym pokračoval v zametaňu, jakoby nic. Chtěl sem po nim vysvětleni, bo jako velky synek už na trpalsiky něvěřim, natož abych se představil, že bych se nima nacpaval.

„Su tudy, každy Gorol to vi. A jak byla dluha zima, či se něurodilo, tuž co ineho luďam zbyvalo. Žrali, co se pohlo. A včil, s tu finačni kryzu, už jich začinaju žrať zas!" odpověděl mi stryk a ja sem si zrazu připadal jak v inym světě. Eště mi potym večer u piva prozradil paru informaci. Děda mu raz pravil, že ti nejlibovějši trpaslici žiju v kopcach pod Godulu mezy pamatnikem a Ondrašem. Nejtučnějši se zas vyskytuju kusek nad bylinnyma lazňama. V dvaašedesatym roku pry jich tu bylo tolik, že se dali přimo nabirať lopatama. Po revoluci už všeci mysleli, že vymřeli, ale loni stryk osobně viděl, jak skupina osmi trpasliku nabira vodu z Raztoky do kelimku od jogurtu. V lužku před spanim sem tu knižku prolistoval celu. V noci se mi snilo, jak stojim před trestnim trybunalem v Haagu, se sluchatkama na ušach, obžalovany za genocydu na gorolske trpasliči menšině.

Rano, při pohledu na kuchařku, kera ležela na nočnim stolku, mi něbylo dvakrat dobře. Rozlučil sem se s Juzkem a odejchal domu. Až přijedu přiště, pry mě do tych zminěnych mist pod Godulu osobně zavedě. Kuchařku mam doma, před robu a děckama dobře schovanu a sem docela zvědavy na dalši navštěvu Komorni Lhotky.

Pro ty, keři snad eště nad tym všeckim kruti hlavu, přikladam jeden z receptu přetlumočeny do moji lašske mateřštiny:

Gorolska trpasliči polivka (Gorolska zupa krasnoludkowa)

Potřebujeme:
1 liter vody, 2-3 česrtve trpasliky, cybulu, sadlo, kmin, sul

Postup:
Nakrajenu cybulu osmahneme na sadle, přilijeme vodu, sypněme soli a pokminujeme. Přidame 2-3 trpasliky a pulhodiny vařime. Před vhozenim do hrňca je dobre jich chvilu lechtať lyžku na patě, aby se uvolnili, něztuhli a nězhořkli. Při vařeňu je nutne trpasliky přidržovať vařechu u dna, bo někeři maju snahu nadzvihnuť pokličku a zdrhnuť. Kdo ma radši slanějši, přida trpasliky nachytane odpoledně, kdy su po šichtě pořadně spoceni. Čopky a pasky je lepši před podavanim scediť.

Tak sem se přece enem dožil dalšich prazdnin. Po rozdani vysvědčeni sem pro istotu opustil ustav mezy prvnima, abych nahodu něbyl pověřeny jakymsi prazdninovym ukolem. Jak sem prochazal kolem sborovny, zahlidnul sem EkoKuru, kera kopirovala materyjaly na cely přišti školni rok, bo tuši, že s jejima pěti tisicama kopijama za rok budě brzy koněc.

Přiznam se, že sem byl už cely červen netrpělivy jak suseduv pes Ajaks, kery raz za tyděň vyhliža kastrol s kuskem žvanca. Už se pry borok snažil tlapku vyťukať čislo na Kubišku a Srstku.

Kury už se bezteho potapjaju v Rudym mořu, akorat ja tu s děckama jezdim na třikolce kolem chalupy. Možna eště HistorKura je doma. Planovala zajezd na Malorku, ale po shlednuti všeckich dilu Leteckych katastrof se to rozmyslela. Pry budě radši cele prazdniny ležeť za barakem na lehatku u lavora, než v troskach čartroveho Bojinga. A z potapjani ma tež strach. Pry je lepši, když se ožere sama doma, než aby ju ožraly ryby na dně Středozemniho mořa.

Inač sranda byla, jak se v červnu kury prvostupňove vratily z vyletu v ZOO a všeckim nadšeně vykladaly, jak tam jakysi kantor sponzoruje kura bambusoveho. Kdyby enem tušily... Kdovi, jak to budě s vyletama přišti rok, bo čtvrťaci byli letos v tym Dynoparku a třidni kura musela řešiť hneď dva prusery. Jenda Hrtoň si totiž pujčil prachy skoro od cele třidy a nakupil dvaceť obřich dynovajec, z kerych se mu v kyblu s vodu vylihlo dvaceť přišer. Potym zjistil, že něma z čeho ostatnim ty prachy vratiť, bo na celu jejich familiju je uvalena ekzekuca. Dalši pozdviženi zpusobila Daša Kulhankova, nejmenši děvucha ze třridy. Ta se při 3D projekci tak vyhukala, jak proti ni z platna vyletěla jakasi hruzostrašna prakura, že tři dni něpromluvila ani slovo, enem svirala v pěstičce 3D bryle a jeji rodiče museli vyhledať pomoc odbornika. Nejlepši ale byla třidni kura šeste be, kera uspořadala pěši vylet do vedlejši dědiny a vybirala od děcek po stovce.

Eště před prazdninama sem tež otestoval kontrolni mechanysmy v našim ustavu. Nahradni kura totiž kontrolovala třidni knihy a už měsic předem lamentovala, kolik času tym stravi, jak zodpovědně to musi zrobiť, a že by to nikomu něpřala. Bo vim, jak je Nahradni kura zodpovědna, napisal sem na zkušku do jedne kolonky mezy ostatni zapisy toto: „Zdravi Tě Kantor dědinsky!" Moja třidni kniha byla vyhodnocena jako jedna z nejlepšich, takže aspoň vim, jake to s tu kontrolu je.

Koněčně trochu sprchlo. Sused Jara pravil, že take hyce, jak byly ten tyděň, pamatuje naposledy v rubani na Stařiču.

V našim ustavu z teho vedra přestala fungovať aji hyperaktyvni tabula a kury byly nahrane, bo už zapomněly, co je knižka, křida a pysk. Děcka o přestavkach polihavaly na chodbě přilepene vlastnim potem k linoleu a sedmaci v pracovkach vyrabjali vějiře. PokusKura zas s osmakama ve fyzice, za pomoci vyřazene vrtule z motoroveho rogala a stavebnice „Mlady elektronyk", zkonstruovala obři ventylator. Postupně sme se  uněho všeci střidali, než vcucnul LiterKuře paruku a zadřel se. Byl to fakt něuvjeřitelny hyc jak byk, bo aji chladnokrevnik Peťa Klimeš z moji třidy poprve v tym školnim roku svliknul svoju černu mikynu a chlampal s ostatnima vodu u umyvadla na hajzlu. Největši pozdviženi ale zpusobila MyšoKura. V přehřate učebně, v kere eště piřtapjalo dvaceť puštěnych komputeru, pry učila zahalena enem v jakemsi kusku velmi pruhledne latky. Devaťaci na chodbě potym pravili, že informatyka je fakt enem o jedničkach a nulach.

Inač Hlavni Kura se snažila do ustavu pro přišti školni rok zverbovať jakehosi noveho chlopa. Jak to ale u nas viděl, okamžitě zdrhnul – vypil kafe, sežral nabidnuty dezert a dezertoval.

Že ja vul sem včera jechal do roboty svoju Filcku. Hněď zrana mě na chodbě odchytila Hlavni kura a esli pry něodvezu paru kolegyni na školeni. Ona že něchce zbytečně ojižďat svoju Audynu a VercajkChlop zas dostal sračku – temu neni schopny plně se věnovať řizeni.
Pravil sem si, že než šlapat cele dopoledně na dozoře jak prostytutka, radši pojedu a budu mjeť klid. To sem ale eště nětušil, že povezu stopadesat kilometru čtyry nejkorpulentnějši kury, a že se vratim v osum večer.

Eště než kury nastupily, dohadaly se o to, kera budě vpředku a dobře věděly čemu. Jak přisedla GastroKura, zadni tlumiče šly nadoraz a HistorKura vypadla druhyma dveřama. Nakoněc se tam ale jaksi změstnaly a mohli sme jechať. Spotřeba šla ku dvaceti litram a to, co dostanu za cesťak, budě v porovnani s veškeryma nakladama enem almužna. Jedine pozityvum byla živa džipieska vedle mě, bo GlobusKura hlasila, jak spolujezdec v reli, každu zatačku aji se stupňama. Problem nastal v momentě, kdy PomyjKura začala dyskutovat o tym, esli se musi zapnuť pas, když ho ma kratky a koncovku ma zarytu kajsi hluboko pod řiťu. Pravil sem ji, ať na to smoli, že ma stejně přirodni erbegy. Asi to pochopila, bo od te doby mlčela a enem čuměla z okynka po krajině.

Už sem myslel, že cesta po dalnici proběhně bez komplikaci, když vtym se Filcka jaksi naklonila na pravu stranu a kury začaly hučet do GlobusKury, ať se okamžitě posuně doleva. Něpomohlo, byl to defekt. Přistavil sem do odstavneho pruhu. Kury vyskakaly za svodidla a vzaly s sebu jedinu refleksni vestu, že pry mi na nic neni. Jak sem se fechtoval s tym kolem, ani sem si něvšimnul, že tu vestu nužkama z lekarničky rozstřihaly na čtyry dily a každa se kusek zastrčila za limec. Staly tam všecky opřene o ty svodidla a vypadaly jak popelaři s refleksni kravatu na plese. Kolo sem nakoněc uspěšně vyměnil za rezervu a mohli sme pokračovať.

Myslel sem, že tym mam snaď všecku smulu vybranu. U teho nazoru sem zustal enem do doby, kdy sme vitězoslavně zastavili na parkovišťu před vzdělavacim instytutem. Natěšena HistorKura prudko otevřela dveře a jebla s nima přimo do Pežota vedle nas. A tak, zatimco se kury vzdělavaly, ja sem se vzteklym šoferem teho Pežota sepisoval lejstra o pojistne udalosti. Jak se dověděl, že jeho vryp na měsic starym voze ma na svědomi učitelka, pravil, že otevřiť dveře od auta je holt větši kumšt, jak otevřiť dveře do třidy a hubu před děckama.

Na zpatečni cestě nas naštěsti už žadna katastrofa něpostihla. Jak už sem tu zminil, v osum večer sem byl doma, jak na koňu. Tlumiče na odpis, pneumatyka ďurava, rohožky prošmechtane, potahy ochechlane, pasy od nězdařeneho napinani vygajdane, dveře dodřene a bonus z pojistky v řiti.

Esli mi to bylo měsic po technycke třeba.

Pravi se: „Do třetice všeckeho dobreho," ale něsu si tak uplně isty, esli to budě platiť v připadě našiho ustavu. Uvažuju, že se po dněšku dam tři velke pulky. Potym bych se třikrat zgrcal a tři dni se na nemocenske zadarmo lečil. Nevim, či Hlavni kura nědostala při plavbě ku svojimu zatopenemu baraku padlem, ale vymyslela cosi, nad čim zustava aji kuři rozum stat. Ode dněška už totiž něbudu vedeni našiho ustavu označovať jako „Ty dvě", ale jako „Ty tři". Kura Jiřina, o kere sem tudy už paru razy pisal, byla dněska menovana zastupkyňu pro prvni stupeň. Na jeji misto budě přijata jakasi čerstva fakultni MladoKura. Tak mi to trochu připomina Řecko. V našim dědinskym ustavu, kery ma skoro vic kantoru, jak děcek, budě trojčlenne vedeni.

To je furt stukani, jak něsu prachy na osobni, jaku mame přezaměstnanosť, jak se všecko hruti a včil se zrobi toto. Kdyby se radši pospojovaly malopočetne třidy, v kerych se kantor citi jak Robinson na pustym ostrově, jakasi ta kura se propustila a bylo by na osobni aji na odměny. Něbo kdyby se prachy uvalene na připlatkach za vedeni investovaly do dalši ProntoKury, abych ve svojim kanclu měl prach utřeny vic jak raz za funkčni obdobi prezydenta.

Tuž tak. Kdyby to enem minystryňa viděla, kaj ve školstvi mizi prachy. Včil už něbudu mocť Jiřinu poslať do řiti, jak mi přidě na hospitacu, bo by to byl utok na nadřizeneho a kdo by potym živil moje hladove kantorske krky? Zas na druhu stranu budě v ustavu možna větši klid. Bo tři pulky se nalivaju delši dobu jak dvě a dědinske klepy se ve třech probiraju delši dobu jak ve dvuch. Tym padem snaď něbudu Ty tři z kanclu moc vylizať a ja budu moct v klidu a normalně učiť.

Tuž mame letos kyblovy děň o cosi spiše. Až na to, že kyble něnosime kvuli kvitek do třid, ale ze sklepa do přikopy. Děcka stejně včil chodi v gumakach, tak v pracovkach včera vyfasovaly eště kyble a vynašaly, za komandovani MajsterKury, vodu z ustavniho podzemi. Podobny vyjev sem raz myslim viděl v jakemsi filmu o otrokařske lodi, v kere byla ďura. Dněska rano do ustavu vletěl chlop, kery meška vedle a dořval Ty dvě, že ta voda, keru děcka rozlivaju do přikop a po ustavni zahradě, se mu včil tlači do sklepa, a že esli s tym něpřestaněme, osobně budě tu vodu z kybla vylivať na jejich pedagogicke mozky. Temu byla žakovska odvodňovaci robota zastavena a povolany byl Lojza Šulač – mistni sedumdesatilety hasič ve vyslužbě. Ten včil vodu chyta do demižonu a na dvukolaku ju vozi k obecni stoce.

Inač v Ostravě asi na naš ustav tež dluho nězapomenu, bo čtvrťaci včera jechali do divadla. Kury sice uvažovaly, esli misto autobusa radši nězařidiť parnik, ale nakoněc se tam tam jaksi doškobrtali. Smradlave děcka v zabahněnych gumakach a mokrych plaštěnkach tam eště asi nězažili a uvaděčky pry mezi sebu šuškaly cosi o sviňach dědinskych.

Ty dvě su pěkně nasrane. Už planovaly, jak da Hlavni kura Nahradni kuře v červnu fajne odměny a potym se šabnu na pul. Už se těšily, jak se zvednu před prazdninama pruměr a včil toto. Všecko pujdě na likvidacu škod. Ostatni kury su tež nasmolene, bo maju od kyblu vytahane pazury a od dešťa zničene fryzury. A do teho eště přileti vysmata VystupKura, kera jedina meška na kopcu a začně vymyšlať, jak vylepšiť ŠVP. Promočena EkoKura, po kere se dněska domahala odevzdani planu enviromentalni vychovy, to už nervově něvydržela. Pravila VystupKuře, že cele ŠVP je dobre tak akorat na zakryti koberca při malovani.

Dufam, že s poklesem hladin vodnich toku, klesně aji napjata ustavni atmosfera.

Tak na podesate se to EkoKuře povedlo! Vyplnila se svuj životni ekosen a na Děň Země tři razy obmotala cely ustav hadem z plastovych flašek. Ponaučena z předloňska totiž nakazala děckam, aby flašky pro istotu nosily už od listopadu. Eště včil bezteho doma sedi dojata a zapisuje pocity do svojiho zeleneho ekodeničku. No nevim, posuďte sami, esli plastovy had za to všecko stoji. Tu je vyčet oběti, kere se samotnu akcu suvisely:

- tři ožrali osmaci, keři vycucavali zbytky vina z plastovych flašek a potym vyřvavali po dědině a robili haňbu

- pět děcek z prvniho stupňa popichanych o pulmetrovu jehlu, pomoci kere se navlikaly flašky na špagat

- dva zraněni duchodci, keři při sprintu s ešusem do vykrmny zahačili berlu o plastoveho hada, kereho se kvuli pruhlednych flašek něvšimli

- minymalně dva stromy porubane na papir, na kery EkoKura vytiskla pro každu třidu dvusetstrankovy manual k cele akci

- pulka dědiny zavalena flaškama z hada, kere se včil bezpryzorně povaluju všude, bo jediny žluty kontejner v obci se vyvaža raz za měsic

- nasrany mistni sběratel Lojza Kvapil, keremu devaťaci ze zahrady čorli světovu sbirku třiset plastovych flašek, bo jim třidni kura slibila za každych deset přismyčenych lahvi vymazať jeden černy puntik z klasyfikačniho notyska

Tuž tak. Už se děsim přištiho roka, bo EkoKura kajsi na internetě vyčitala, že v jedne středočeske obci se děckam povedlo z plastovych flašek zbudovať Petřinsku rozhlednu v měřitku 1:1.

HistorKura byla dněska v raži, bo ju hněď prvni hodinu nasmolil Staňa Drtič, keremu dala čtveru z prumyslove revoluce. Staňa pry potym enem pootočil pirsing v hubě a pravil: „Tak, eště mi chybi kula a mam v žakuli čistu postupku."

Ja sem zas rostnul z šesťačky Denysy. Zadaval sem pokyny k takemu malemu něvyznamnemu projektu, ona vytahla zapisnik a spytala se, kere kompetentce pry na projektu splnime. Chvilu mě braly mory a pak sem ji odpověděl, že bezesporu všecky.

To PomyjKura na tym byla mnohem huř. Z ředitelny dněska vyšla bleda jak darce vycucnuty o tři litry krve. Minuly tyděň pořadala pro děcka jizdu zručnosti a včil bezteho zažije jizdu o přežiti. Ve dvoře, kaj parkuju všecky naše fara, zrobila děckam fajnu překažku – super uličku smrti mezy Filcku Evženka a Audynu Hlavni kury. Jak děcka fachaly o co nejlepši čas, dřely řiditkama mezy oběma vozidlama a zaněchaly na nich něsmazatelne stopy. Festovni odraženi pazuru od zrcatka vas tež o cosi zrychli. Dveře na Feliciju 1,3 LX by ju eště možna nězrujnovaly, horši to ale budě s dveřama a zrcatkem od Audi 3,0 TDI quattro tiptronic. Včil PomyjKura uvažuje, esli po dvaceti rokach zruši životni kapitalovu pojistku či penzijni připojištěni.

Možna ve školstvi o cosi zbohatnu. VystupKura totiž vypsala tisicovu odměnu za nalezeni svoji ztracene flešky. Cely děň dněska lamentovala a při obědě vzyvala Amosa, aby ju vedl spravnym směrem a jeji disk navratiti račil. Měla pry tam nejnovějši apgrejdovanu verzu našiho ŠVP a ma včil strach, aby to kery něpovolany něnašel a něprodal plody naši naročne dvulete prace keremusi inemu ustavu. Asi nětuši, že moja dvuleta robota spočivala v opisovani ŠVP z internetovych stranek pilotnich ustavu. Naivka. Věři furt temu, že sem po nocach zadarmo vymyšlal vystupy a třidil pruserove temata. Pochybuju ale, že by kvuli ŠVP byla ochotna obětovať tisicovku. Bezteho tam musela měť aji jakesi to domaci video něbo tabulku svojich vyplat, že ji o to tak idě.

Prolezu cely ustav eště aji zitra, bo na taku sumu bych musel minymalně čtyry razy suplovať, což neni realne ani do prazdnin. U nas včil totiž zase supluju enem Ty dvě, kere maju zkracene uvazky a zbytek tydňa tym padem možu draho suplovať všecko – od matyky až po pracovky. Nědavno sem viděl Nahradni kuru jak v takych suplovanych pracovkach děckam pušťa paru dilu Pata a Mata, jako odstrašujici přiklad něspravneho technologyckeho postupu při vrtani ďury, grylovani kury a zatlukani hřebika. Tuž take to u nas je.

Tak a je to tudy!

Kantorovo prozatimni dilo poetycke včil možetě stahovať hezky pokupě. Stači jebnuť myšu na ikonu vlevo. A na tych, keři se dočitaju až dokoňca, čeka male překvapeni – bonusovy přidavek o moji lasce ku nove třidni knize. Tym vychcanym, keři všecko přeskoči a přečitaju enem ten bonus, ať se tři noci zda o inspektorovi!!!